fbpx

Vstupte do Bezčasí aneb propusťte svůj neklid

Nevím, jestli tenhle pocit znáte. Mě provází většinu života, aspoň co si pamatuju. Cítím se doslova honěná časem.

Mám v sobě nějakého vnitřního hlídače času, který neustále prověřuje, jestli ta činnost, kterou zrovna dělám, je PŘESNĚ ta, která má teď prioritu.

Také se velmi důkladně a důsledně zabývá tím, jestli tu danou činnost (a je úplně šumák, jestli myju nádobí, pracuju s klientem, čtu, nebo sedím ve vaně), provádím maximálně efektivně. Jestli beru do ruky ty správné nástroje (nemyslím chirurgické, ale například hadr na nádobí). Jestli neztrácím čas zbytečnými cestami po bytě – jdu do šatny, je tedy třeba odnést vysavač, vyžehlené prádlo, kolíčky. Doprčic, to nepoberu najednou, ale cestou vidím, že kočičí záchod je třeba vyčistit … zapomínám na druhou cestu do šatny.

Hlídač času a efektivity mi hučí do hlavy: „zapomněla jsi na druhou cestu do šatny!! Jsi neschopná, příště bych prosil lépe plánovat! Není čas ztrácet čas!“

V hlavě mi stále běží výběr strategie pro příští chvíle, abych od Hlídače dostala pochvalu a bonbónek, kterým je chvilka dobrého pocitu, že jsem v souladu. S časem, sama se sebou a někdy i s celým širým vesmírem. Ovšem bonbónky Hlídač šetří.

Další příklad mé posedlosti využití času: Řeknu si, že dnešní večer si užiju s hezkým filmem. Věnujte prosím pozornost slovu UŽIJU. Vnímáte to moje očekávání a tlak na hodně dobrý výběr?

No jo, ale filmů je tolik! Aby měl duši, krásný příběh, aby zapadl přesně do mého rozpoložení.

Abych se cítila naplněná, tedy si to opravdu UŽILA!

A ta zodpovědnost, když mám vybrat film pro dva! Už asi chápete, že toto rozpoložení mi znemožňuje si minimálně první část filmu vychutnat. Než se UJISTÍM, že to byl dobrý výběr. Nebo otráveně vypínám a odcházím spát s pocitem, že jsem promarnila hodinu výběrem a další půl hodinu sledováním nesmyslu.

Hodně dlouho jsem si neuvědomovala, že se ve mně tento program děje. Měla jsem jen divný, uhoněný pocit v mnoha situacích, výčitky svědomí, že nedělám to, co bych měla, že lempluju, i když jsem byla stále něčím zaměstnaná. I když jsem plánovaně odpočívala, Hlídač času mě stále rušil a podsouval mi pochybnosti. Většinu času jsem byla ve stavu vnitřního nepohodlí.

Proti tomuto mému vnitřnímu bláznění ale stojí chvíle, kdy čas zmizí. Jeho zákonitosti zmizelí. Zapomněla jsem, že nějaký existuje.

Porody mých dětí. Malování obrazů, bytí s milovaným člověkem, při cvičení s klientem, kdy cítím, že dochází k souhře, že jsme v kontaktu a napojení skoro beze slov a téměř hmatatelně se děje uzdravování>>>. Ale stačí úplně malé věci, kdy cítíte, že do sebe vše zapadá – na všech semaforech je zelená a uvolnilo se parkovací místo.

Jednou jsem milého Hlídače načapala! Prostě jsem si ho všimla! Tak trochu schizofrenie, když se pozorujete, jak ve vaší hlavě řádí někdo, kdo zároveň je i není vámi.

Nejprve jsem se snažila Hlídače ze své hlavy vystěhovat. Pod pohrůžkou násilí. Dovedete si domyslet, že se to nepovedlo. Spíš mě ještě více skřípnul. Prostě boj nefunguje. A taky mi postupně došlo, že je často užitečný. Že mi pomáhá ohlídat kalendář, načasovat schůzky, stihnout vlak.

Jak to ale udělat, abych se necítila pod tlakem a zažívala více chvil, kdy jsem s časem v souladu? Jak je možné se více spřátelit s Kairosem?

Začala jsem si více všímat, kdy se to děje. Kdy se cítím v souladu. Kdy vstoupím do Bezčasí …

Tak například – stojím ráno pod studenou sprchou. Tělo zažívá trošku šok a má tendenci propadnout panice, utéct. Ale mysl je mocnější, soustředí se na uvolnění a klid. Myšlenky mizí, nejsem tělem, ale duchem. Vnímání času se proměňuje. Pozoruji pocity na kůži a zažívám radost, až euforii. Cítím, že se díky této chemii (asi to není chemie, spíš fyzika, termika :-)), kterou jsem spustila ledovou sprchou, se proměňuje moje vnímání, nálada. Toto nastavení přetrvává a dá mému dni jinou energii.

Fasciální masáž – tlakem těla na válec jsem rozhýbala vodu v těle, také nervové buňky obalené fasciemi, se oživily, pročistily (více o fasciích zde>>). Vědomí funguje na jiné frekvenci. Pokud zůstanu chvíli v této hladině, přichází často myšlenky ve formě inspirace, nápadu, odpovědi na otázky. Mám kontakt sama se sebou, tedy jsem v souladu také s časem. (Návod na facsciální masáž si můžete objednat tady>>>)

Dýchám podle Wim Hofa. Je to trošku fuška, ale stojí to za to. Není prostor pro přemýšlení, soustředím se na dech a uvolnění těla. Všechny buňky zažívají kyslíkový restart. Dech otevírá to, co je v hlubokém nevědomí. Tři cykly dýchání dokonale regenerují tělo i mysl. Po každé si dopřeju pár minut zůstat ležet a užít si stav své mysli po tomto restartu. Jsem skvěle vyladěný přijímač pro obrazy, nápady, inspiraci. Čas pro tuto chvíli neexistuje.

Chronos a Kairos

Staří Řekové chápali čas ve dvojím smyslu: jako Chronos a Kairos. Chronos je vládce času určovaného hodinami, kalendářem, přesně definovaný.

Kairos lze chápat jako čas vhodný pro určitou událost. Dobře prožít život pak vyžaduje umění dát každému z nich ve svém životě přiměřené místo.

 

Horizontální vnímání času

V Chronosu jsme napojeni na vodorovnou osu, která námi prochází z minulosti do budoucnosti. Myslí jsme obvykle právě v těchto bodech – přemýšlíme o minulosti, nebo se soustředíme na věci příští. Často je to bolestivé – v minulosti máme různé háčky k nepříjemným zkušenostem, traumatům. Budoucnosti se pro změnu obáváme, rádi bychom ji naplánovali, vytvořili podle našich představ, měli pevně v rukou. Často se tak pokoušíme tlačit řeku proti proudu a to je fakt vyčerpávající. Nedůvěřujeme, že se věci dějí správně.

Horizontální fungování nás často žene v před, zúží naše zaměření, jedeme způsobem start – cíl, ztrácíme nadhled. Někdy si to představuju tak, že jsme jako zvířátko – na všech čtyřech a ženeme se za svým čumáčkem.

Vertikála

Asi už tušíte, jak jinak je to v této kolmé ose. Zvířátko se zvedlo ze čtyřech nohou do lidské vzpřímenosti. Hlava je nahoře, má nadhled. Jsme ukotveni v zemi a napojeni směrem nahoru. Jsme přítomni, Duchapřítomní. Vnímáme, kdy je správný čas dělat zrovna tuto věc. Jsme v přítomném okamžiku. Nevrháme se dopředu, zůstáváme ve své síle a události k sobě necháváme přijít. A ony si najdou správné pořadí, priority se poskládají. Vše na sebe navazuje.

První pomoc

… jak to můžeme udělat? Jak se vymanit z Chronosu, když mě zrovna má ve své moci?

Abychom mohli vůbec něco udělat, musíme si toho všimnout. Z osoby prožívající nepříjemný pocitu tlaku, honění se, výčitek, že nestíhám, se v jednu vzácnou chvíli přesunete do úrovně pozorovatele. To je první výhra!

Někdy stačí jen toto. Ale chce to určitý tréning. Nejprve to musíme naši mysl naučit.

  • Takže pokud jen trochu můžete, zastavte se. Fyzicky. Pokud to nejde, zastavení si představte. Zastavte se uvnitř, i když tělo se pohybuje.
  • Nadechněte se a pomalu vydechujte. Tolikrát, kolikrát je potřeba, až se budete cítit klidnější.
  • Buďte si vědomi, že MÁTE V SOBĚ TO MÍSTO. Místo, kde jste klidní a v tvořivé síle. Představte si, jak se na toto místo stavíte. Vlastně to udělejte!
  • Udělejte fyzicky ten krok zpět tak, že si představujete v prostoru za vašimi zády vertikální proud vaší síly, klidu. Když jste se hnali dopředu, tak jste ztratili spojení. Vaše síla, vaše duše, vaše spojení s Kairosem je za vašimi zády. Představte si ten světelný proud. Napřimte se a udělejte krok vzad s vědomím, že se napojujete. Prostě do něj zaparkujte.

Mně pomáhá říct si: „máš luxus času“. Klidně nahlas.

Znáte příběh Děvčátko Momo a ukradený čas? Momo věděla, že nemůže stihnout ve vymezeném čase zachránit svět. V ten moment se rozhodla couvat. Jít proti času. Navzdory vší logice. Když uvěříte, že to je možné, časová realita se promění ve váš prospěch. Momo přišla včas.

Tak toto pro akutní případy 🙂

Bude to fungovat, a čím dál lépe, pokud budete své mysli dopřávat tréning zakoušení Kairosu.

Chvíle strávené v meditaci, kdy se dostanete do hlubších hladin vědomí, je dokonalý nástroj k šetření času :-). Stanete se totiž efektivními. Budete v tomto stavu přijímat Inspirace přímo z vašeho Zdroje. Někdy se mi stává, že mám chuť z meditace vyskočit a jít si ty nápady napsat, než je zapomenu.

Čas strávený v účinné meditaci, se vám tisíckrát vrátí.

Pokud nejste zvyklí meditovat nebo vám to nejde (máte myšlenky jako skákající opice a marně čekáte na klid), může vám udělat prostředníka ke zklidnění tělo. Můžete se inspirovat výše – masáž fascií a dechová technika i studená sprcha spustí v těle procesy, které dovolí mysli se zastavit.

Pokud vám toto není blízké, možná najdete podobný účinek v tom, co svému tělu dopřáváte vy – běhání, tanec, jóga, … najděte způsob, jak svou mysl vytrénovat, aby se vám tvořivý a klidný stav stal zvykem.

Půjde to čím dál lépe, až se stanete mistry. Umělci svého života.

Změňte zvyky své mysli, změníte svět.

Protože mi záleží na tom, abyste to dokázali, připravila jsem pro vás nové meditační tvoření (to předchozí je dárkem k návodu na fasciální masáž>>>).

Meditační tvoření Vstup do Bezčasí si můžete užít zde>>>

Specializuji se na vědomý uzdravující pohyb a dělá mi radost inspirovat a motivovat Vás k návratu k fyzické a duševní harmonii. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře
  1. krásný a pravdivý článek.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.